Po delší době se opět hlásím s novinkami z Osla. Za poslední dva týdny jsem byl hodně zaneprázdněný, unavený a nevyspalý. Musím upřímně přiznat, že i lenost hrála svoji roli. Párkrát dokonce byly i myšlenky na odjezd domů. I takové dny na člověka přicházejí, když má hodně věcí na práci a zdá se mu, že to nemůže zvládnout. ALE ... Zůstávám a vydržím!
Podařilo se mi sehnat velmi rychle práci v restauraci/baru s názvem The Broker. Nejčastěji myji v kuchyni nádobí a po uzavření kuchyně se ze mě stává barback. Musím uznat, že na mě pěkně těžká práce. (smích) Do toho si musím zvykat na noční směny. Nebudu si nic nalhávat a přiznám, že doposud jsem znal bary v noci jen jako jejich návštěvník. Takže klobouk dolů před všemi známými, kteří pracují po barech.
Mám za sebou již tři dny z kurzu norštiny. Po prvním dni jsem myslel, že se na to totálně vykašlu. Vůbec jsem nic nepobíral, nestíhal jsem si zapisovat a myslel jsem, že mi praskne brzo hlava. Dokonce jsem začínal mít pocit, že už ani anglicky neumím, obzvlášť když jsem něco přes 2h slyšel kolem sebe jen norštinu. Druhý a třetí vyučovací den kurzu už byl přece jen o něčem jiném. Začínám více rozumět, co se učíme. Vše je jen o slovní zásobě, procvičování a samozřejmě domácí přípravě. Věřím, že na konci kurzu zvládnu mluvit o základních věcech a rozumět lidem, co mi říkají.
V minulém postu jsem zmiňoval, že bych chtěl najít klub, kde bych mohl hrál dál fotbal. Navštívil jsem proto sportovní svaz, kde jsem potkal super pána, který se mi věnoval přes půl hodiny. Rád bych pro fotbalové znalce uvedl na pravou míru, jaké soutěže v Norsku jsou. První liga (Tippeligaen) a druhá (OBOS-ligaen) mají jednu skupinu s 16-ti týmy. Třetí liga (2.Division) je již rozdělená na čtyři skupiny každá se 14-ti týmy. Následuje ještě čtvrtá liga (3.Division), v níž je dvanáct skupin taktéž se 14-ti týmy. Nyní zpět k pánovi z úřadu. Poté, co jsme si skvěle popovídali, mi vypsal 4 týmy z místní třetí ligy, kde bych mohl zkusit štěstí. Ze všech klubů jsem se vydal jako první do FC Lyn, o kterém jsem měl informace, že shání nové hráče. Když jsem přijel do jejich sídla, začal jsem se shánět po trenérovi A mužstva. Přišel ke mě zhruba 30-ti letý chlapík, který mi podával ruku a ihned po představení mi řekl: "z Česka, z Prahy, že?!". Načež mi sdělil, že mu telefonoval výše zmíněný muž ze sportovního svazu a řekl mu, že bych se měl u něj objevit. Toto zjištění mne velmi mile překvapilo. Jen si to uvědomte. Já, frajírek, co si přijel do Osla, za lepším životem, si nakráčí na sportovní úřad, že by rád hrál v Oslu fotbal. Tam se zapovídá s nějakým cizím chlápkem..., dál už to znáte. Jaká šťastná náhoda. Zkrátka a jednoduše na takové jednání jsem z Čech zvyklý nebyl a málo kdy jsem se s podobným jednáním setkal. Byl jsem pozvaný ještě ten den na trénink s Juniorkou. Po tréninku za mnou trenér přišel, vyzdvihl v čem jsem vynikal a naopak, kde musím zabrat. Sdělil mi, že jejich tým je momentálně poslední a oni potřebují sehnat již hotového hráče, který jim pomůže soutěž zachránit. A nemají prostředky navíc, aby mě platili. Hlavním důvodem proč mě odmítl angažovat byl, že mi chybí fyzická kondice. Tomu jsem se samozřejmě vůbec nedivil, protože jsem 3 měsíce pořádně netrénoval. Závěrem mi poradil, abych zkusil štěstí v dalších třech klubech, které mi doporučil jeho známý ze svazu. V Norsku se hraje fotbalová sezona systémem jaro-podzim, proto bych reálně viděl najít klub, kde bych mohl teď 4 měsíce poctivě trénovat a od nové sezóny se pokusil v nějakém týmu podepsat kontrakt. Dle slov trenéra z FC Lyn by v tom být problém neměl.
Vše, co přesunem do Osla prožívám není zdaleka jednoduché, ale není to nic, co by člověk nedokázal se zatnutými zuby zvládnout. Proto můžu všem doporučit, pokud chcete někam odcestovat, udělejte to! Začátky jsou těžké a složité, ale pořádně Vás to do života zocelí. Stojí to za to!
Věřím, že brzy začnu více cestovat po Norsku a budu přidávat mnohem zajímavější články, fotky či videa.
Závěrem chci pozdravit všechny, kteří čtete tento blog. Čísla jsou to pěkná. Děkuji. :)
Hezký večer Thomas Life
Podařilo se mi sehnat velmi rychle práci v restauraci/baru s názvem The Broker. Nejčastěji myji v kuchyni nádobí a po uzavření kuchyně se ze mě stává barback. Musím uznat, že na mě pěkně těžká práce. (smích) Do toho si musím zvykat na noční směny. Nebudu si nic nalhávat a přiznám, že doposud jsem znal bary v noci jen jako jejich návštěvník. Takže klobouk dolů před všemi známými, kteří pracují po barech.
Mám za sebou již tři dny z kurzu norštiny. Po prvním dni jsem myslel, že se na to totálně vykašlu. Vůbec jsem nic nepobíral, nestíhal jsem si zapisovat a myslel jsem, že mi praskne brzo hlava. Dokonce jsem začínal mít pocit, že už ani anglicky neumím, obzvlášť když jsem něco přes 2h slyšel kolem sebe jen norštinu. Druhý a třetí vyučovací den kurzu už byl přece jen o něčem jiném. Začínám více rozumět, co se učíme. Vše je jen o slovní zásobě, procvičování a samozřejmě domácí přípravě. Věřím, že na konci kurzu zvládnu mluvit o základních věcech a rozumět lidem, co mi říkají.
V minulém postu jsem zmiňoval, že bych chtěl najít klub, kde bych mohl hrál dál fotbal. Navštívil jsem proto sportovní svaz, kde jsem potkal super pána, který se mi věnoval přes půl hodiny. Rád bych pro fotbalové znalce uvedl na pravou míru, jaké soutěže v Norsku jsou. První liga (Tippeligaen) a druhá (OBOS-ligaen) mají jednu skupinu s 16-ti týmy. Třetí liga (2.Division) je již rozdělená na čtyři skupiny každá se 14-ti týmy. Následuje ještě čtvrtá liga (3.Division), v níž je dvanáct skupin taktéž se 14-ti týmy. Nyní zpět k pánovi z úřadu. Poté, co jsme si skvěle popovídali, mi vypsal 4 týmy z místní třetí ligy, kde bych mohl zkusit štěstí. Ze všech klubů jsem se vydal jako první do FC Lyn, o kterém jsem měl informace, že shání nové hráče. Když jsem přijel do jejich sídla, začal jsem se shánět po trenérovi A mužstva. Přišel ke mě zhruba 30-ti letý chlapík, který mi podával ruku a ihned po představení mi řekl: "z Česka, z Prahy, že?!". Načež mi sdělil, že mu telefonoval výše zmíněný muž ze sportovního svazu a řekl mu, že bych se měl u něj objevit. Toto zjištění mne velmi mile překvapilo. Jen si to uvědomte. Já, frajírek, co si přijel do Osla, za lepším životem, si nakráčí na sportovní úřad, že by rád hrál v Oslu fotbal. Tam se zapovídá s nějakým cizím chlápkem..., dál už to znáte. Jaká šťastná náhoda. Zkrátka a jednoduše na takové jednání jsem z Čech zvyklý nebyl a málo kdy jsem se s podobným jednáním setkal. Byl jsem pozvaný ještě ten den na trénink s Juniorkou. Po tréninku za mnou trenér přišel, vyzdvihl v čem jsem vynikal a naopak, kde musím zabrat. Sdělil mi, že jejich tým je momentálně poslední a oni potřebují sehnat již hotového hráče, který jim pomůže soutěž zachránit. A nemají prostředky navíc, aby mě platili. Hlavním důvodem proč mě odmítl angažovat byl, že mi chybí fyzická kondice. Tomu jsem se samozřejmě vůbec nedivil, protože jsem 3 měsíce pořádně netrénoval. Závěrem mi poradil, abych zkusil štěstí v dalších třech klubech, které mi doporučil jeho známý ze svazu. V Norsku se hraje fotbalová sezona systémem jaro-podzim, proto bych reálně viděl najít klub, kde bych mohl teď 4 měsíce poctivě trénovat a od nové sezóny se pokusil v nějakém týmu podepsat kontrakt. Dle slov trenéra z FC Lyn by v tom být problém neměl.
Vše, co přesunem do Osla prožívám není zdaleka jednoduché, ale není to nic, co by člověk nedokázal se zatnutými zuby zvládnout. Proto můžu všem doporučit, pokud chcete někam odcestovat, udělejte to! Začátky jsou těžké a složité, ale pořádně Vás to do života zocelí. Stojí to za to!
Věřím, že brzy začnu více cestovat po Norsku a budu přidávat mnohem zajímavější články, fotky či videa.
Závěrem chci pozdravit všechny, kteří čtete tento blog. Čísla jsou to pěkná. Děkuji. :)
Hezký večer Thomas Life
7. 9. 2015
